O knize: rok / "Kdyby si toho nevšimli!" - tato slova šeptal vysoký hubený puberťák jako modlitbu, držel se studené střechy prázdného vagónu, který se pomalu pohyboval po úzkokolejce v vláčku, tento vlak táhla stará ukořistěná parní lokomotiva. Chlapec večer počítal vagóny, bylo jich osm. Poslední bylo prázdné, bylo to vyhřívané vozidlo pro ty, kteří nás doprovázeli. Zbývající vagony byly pečlivě naloženy hotovým výrobkem muniční továrny – pouzdry na miny. Chlapec viděl takové případy mnohokrát, pouze defektní. Každé tři dny vytáhl za plot továrny trakař plný takových defektů a vysypal je do díry vykopané na podzim. Vojáci, kteří s ním šli do jámy, si občas pomohli tím, že trakař otočili, aby trupy samy spadly do jámy. Ale častěji než ne, chlapec musel nezávisle resetovat pouzdra miny jednu po druhé. Na jaře byla jáma téměř zaplněná tímto odpadem, ale chlapec si pomyslel: „To není moje věc,“ a pokračoval ve vyhazování těžkých litinových vadných těl. Vlak se blížil k dřevěnému přejezdu přes říčku, která se již vylila a pod vlivem jarní povodně se vylévala z břehů. Chlapec neznal její jméno, ale mimoděk obdivoval rozkvetlé smuteční vrby sklánějící se k vodě. Lokomotiva dlouze zapískala a chlapec uslyšel vybranou kletbu a smích. Vojáci, kteří doprovázeli náklad, odsunuli dveře, posadili se na podlahu vozu, viseli nohama, kouřili a v klidu si povídali o tom, jak budou mít náhradní lokomotivu v Tomsku a zítra budou v Novo- Nikolaevsk, předávající pouzdra na miny do závodu, kde jim budou dány pojistky a odeslány na frontu. A nyní vlak přejíždí most a značně snižuje svou již tak nízkou rychlost. Chlapec vidí na druhém břehu hlídku s puškou a šeptá: „No, drahá, všechna naděje je v tobě,“ prudce vyskočí a skočí do vody. Výstřel zazněl jako hrom a chlapec ucítil ostrou bolest v zádech a klesl ke dnu.